Zatočme se suchem

Zákaz spalování suché trávy z důvodu sucha byl letos ve Středočeském kraji vyhlášen už na konci března. V době, kdy dříve roztával sníh… Mizející zimy a příliš horká léta se zdají být něčím, co běžný občan těžko ovlivní. Nebo něco udělat přece jen může?

To, jakým způsobem využíváme zemědělskou krajinu, má přímý vliv na prostředí, v němž žijeme. Zvlášť v době, kdy s námi planetární podnebí přestává kamarádit, je třeba hledat cesty, jak krajinu opět dostat na naši stranu – zhutnění půdy těžkými stroji (v Evropě jsme v tom premianty), mizivé využívání meziplodin, které by doplnily do půdy živiny podobně jako zahrádkářův kompost, a chybějící opatření, která by bránila odnosu živin z polí, je třeba řešit hned teď. Právě kvůli intenzivnímu využívání krajiny jsme přišli o takzvaný malý oběh vody, tedy koloběh, kdy voda ze vzduchu kondenzuje přímo v našich horách, a horské deště pak putují řekami do nížin. Tyto menší, ale pravidelné srážky nám pomáhaly v době, kdy k nám mraky od moře nedoputovaly. A navíc si teď naše země neumí moc poradit ani ve chvíli, kdy srážky přece jen dorazí – po utužené půdě stečou deště do koryt jako po hladké ploše a pak někdy mluvíme o bleskových povodních, které způsobují značné ekonomické škody. Co s tím? Sama jsem se proto v roce 2020 zapojila do celorepublikového projektu Živá krajina. Zájemci o nápravu krajiny, kteří se zúčastní intenzivního školení, se pak coby lokální koordinátoři vrací do místa svého bydliště s know-how, jak lze pomoci krajině. Vyráží s partou podobně smýšlejících lidí do okolí, kde mapují stav jednoho povodí – vše od studánek a pramenišť, přes tůně a narovnaná koryta, a především po takzvané meliorace – systém trubek, kterým je pokryta valná část naší republiky.

Vznikl hlavně během minulého století s dobrým úmyslem odvodnit zamokřenou zem, aby ji šlo zemědělsky využívat. Dnes ale řešíme přesně opačný problém: jak vodu v krajině co nejlépe udržet. Právě opatření připomínající to, co by jinak dělala sama příroda, pak koordinátoři společně navrhují. Šetří práci projektantům, jejichž starostí už je přesně spočítat, jaká řešení budou nejefektivnější. Jde o různé aleje, remízky, travnaté pásy, ale i tůně, či takzvané poldry. Místní si pak pohlídají, aby se prospěšné návrhy do krajiny skutečně otiskly a nevznikaly další studie do šuplíku. Vyjednávají se zemědělci, obcemi i majiteli půdy a vysvětlují jim, proč takové zásahy prospějí ve výsledku všem.

Zapojit se do podobných občanských aktivit, které se snaží napravit stav české krajiny, je ale jen jedna možnost, co můžeme dělat. I náš volební hlas a možnost kandidovat má velkou sílu. Dejme přednost politikům, kteří chtějí naše problémy skutečně řešit, ne dělat, že neexistují, aby se zalíbili voličům. Pokud se ale zatím necítíte na to zapojit se do dění na nějaké oficiálnější úrovni, vězte, že dnes pomůže každá troška. Na naší zahradě svádíme dešťovku do nádrží na zalévání a pokud naprší příliš, přepadem voda odtéká přímo pod stromy. Napište mi, jaké vychytávky na zádrž vody máte doma vy!