Únava trápí každého

Letní festival Jinčí čin od roku 2016 oživuje zajímavé prostory Jičína kulturou a otevírá diskuse o palčivých společenských tématech. Proč organizátorky Viktorie Vítů a Anna a Monika Crhovy pro letošní ročník (21.–23. 7.) zvolily téma únavy?

Žánrově je Jinčí čin neobvykle rozmanitý. Proč jste se rozhodly jít touto cestou?

Jinčí čin vznikl z chuti potkávat se s lidmi, učit se nové věci a snad i doplnit kulturní nabídku Jičína o další proudy kultury. Přestože je Jičín poměrně malé město, kulturní nabídka především ze strany menších a nezávislých iniciativ je tu celkem velká. I proto se postupem času Jinčí čin vyprofiloval jako specifická akce kombinující odborný pohled přednášek se všemi typy umění. Tento formát nevznikl nějakou kalkulací nad tím, co tu chybí, ale přirozeně se vyvinul z různorodosti zájmů a pohledů v našem organizátorském týmu. Vybíráme zkrátka to, co nám přijde zajímavé a co máme samy rády; když si na malém městě přejeme zažít určitý typ kultury, často nám nezbývá než si to zařídit. Festival nepodporuje konkrétní politickou stranu ani směr – v širším organizátorském týmu by taková shoda ani nebyla možná. Sdílíme ale hodnoty, které se propisují do toho, jak festival děláme: snažíme se o sociální citlivost, otevřenost festivalu všem bez ohledu na jejich finanční situaci, podporu všem marginalizovaným či respekt k jinakosti a odlišnosti a uvědomujeme si palčivost environmentálních problémů.

Letošním tématem je únava, proč právě to?

Každý rok si vybereme jedno téma, které se snažíme zpracovat a přiblížit v co nejširším a nejrůznorodějším spektru. Snažíme se tak postihnout komplexnost daného tématu a vlastně i světa obecně. Jako organizátorky jsme se ocitly v náročné pozici: festival jsme připravovaly paralelně s prací a studiem – což je ostatně u takovýchto akcí běžné. Že se dostavila únava, bylo tedy přirozené a nevyhnutelné. Rozhodly jsme se, že festival kvůli tomu nebudeme rušit, ale naopak únavu prozkoumáme. Dnes se s ní totiž potýká skoro každý: tlak na výkon a z něj plynoucí vyčerpání a vyhoření patří ke každodenním problémům nejen v kultuře, ale i ve všech ostatních oblastech lidské činnosti. Na tomto místě se sluší nesmírně poděkovat všem, kdo nám s organizací pomáhají – bez nich by Jinčí čin nemohl vzniknout ani fungovat.

Co by si podle vás letos návštěvníci neměli nechat ujít?

Nebylo by fér zdůraznit v bohatém programu jen jednu položku. Je samozřejmě ideální Jinčí čin zažít celý, teprve tak se jednotlivé položky spojí v celek a intelektuálnější části se doplní těmi pocitovými nebo zážitkovými. A někomu může stačit už jen jedinečná atmosféra staré, opuštěné budovy bývalého nákladového nádraží nebo příležitost k relaxaci u dobré kávy a ve společnosti zajímavých lidí.

https://www.jincicin.cz