Nemravný exekuční systém

enátorka a právnička Adéla Šípová usiluje o to, aby exekuční řízení přestalo být pro dlužníky likvidační a sloužilo svému původnímu smyslu – jako pojistka nesplácení dluhů. Coby členka senátní komise VODA–SUCHO se snaží řešit i problémy Česka s vodou. Proč se i kvůli těmto tématům snaží do Senátu přivést více žen?

Proč je v Senátu tak málo žen?

V naší společnosti je bohužel pořád zakořeněno, že žena je ta, která se v rodině stará – nejprve o děti, o domácnost, zdraví a vzdělání všech a nakonec o rodiče. Mě ke kandidatuře inspirovala kamarádka a jihlavská zastupitelka Eva Nováková a Piráti si mě pak v demokratické volbě zvolili v primárkách. Musím říct, že jinde bych takovou šanci asi nedostala, protože jsem nebyla nijak známá a proti mně kandidovali zkušení politici jako Petr Bendl nebo Jiří Dienstbier. Celou kampaň jsem si tak musela pořádně odmakat a se svými volebními novinami jsem objela snad všechna města a vesničky svého obvodu.

V Senátu jsem si brzy uvědomila, že je to tu většinově pánský klub. Senátorek je pouhých 14‚6 procenta. Je pak velice těžké jít doc diskuse o ženských tématech, často zapnete i autocenzuru. Začala jsem hloubat, jak to změnit a jak přivést více kolegyň do politiky. Osobně se snažím ženy ve svém okolí povzbuzovat a spolu s kolegou Václavem Láskou oslovujeme potencionální senátorky. Propojuji se i s ostatními političkami, poslankyněmi napříč politickým spektrem. Snažím se v politickém angažmá podporovat i ženy ze svého týmu a troufám si říct, že se mi to daří.

Nedostatek žen v politice a na rozhodovacích pozicích je ale podle mě potřeba řešit systematicky, protože osobní příklad pár političek nestačí. Je velká škoda, že v současných parlamentních stranách s výjimkou lidovců již prakticky neexistují fungující ženské frakce. Na vlastní oči pozoruji, že se jedná o funkční strategii, jak rekrutovat úspěšné poličky. V Senátu je totiž nejvíce senátorek právě z klubu KDU-ČSL a nezávislí. Osobně jsem za své lidovecké kolegyně velmi vděčná a moc si jich za jejich pracovitost vážím. Zaměřují se na sociální témata, která mi jsou blízká, a v mnoha případech se shodneme. Všechny jsou výrazné osobnosti a zkušené političky a já jsem ráda, že se tu mám o koho opřít. Myslím si, že by se v tomto ohledu mohli od lidovců učit i ostatní strany.

Pokud jde o sociální témata – obrovská inflace uvrhne další občany do pasti exekucí. Kdy se konečně podaří polo-mafiánský exekuční systém v Česku změnit?

To bych taky ráda věděla! Já se o změnu exekučního řádu snažím už rok a půl. O nespravedlnostech a nemravnostech českého exekučního systému se už strašně dlouho mluví stále dokola, ale nic zásadního se pro lidi uvízlé v dluhových pastech ve skutečnosti nedělá. Jediným rozumným řešením nekonečné dluhové spirály je zavedení principu „jeden dlužník – jeden exekutor“. Zabrání se tak tomu, aby se dluhy a jistina uměle a násobně zvětšovaly, což se děje především ku prospěchu vymahačské mafie, odlehčí to celému řízení: vymáhání dluhů se samozřejmě zlevní a zaměstnavatelé budou mít větší motivaci zadlužené lidi zaměstnávat. Pro mě jako senátorku za Kladno je to stěžejní téma. Poté, co byl v Poslanecké sněmovně zaříznut pirátský návrh na zavedení tohoto principu, jsem sepsala svůj vlastní návrh, který v Senátu sice prošel prvním čtením, ale při projednávání ve výborech věc vázne. Uvidíme, jak se situace vyvine dál. Chybí mi v této oblasti strategičtější vládní plán. Každopádně – svým voličům jsem slíbila, že udělám maximum pro to, aby se tento vážný problém vyřešil. A svůj slib splním.

Jste členkou senátní komise VODA-SUCHO. Jaký krok by Česku v boji se suchem nejvíce prospěl?

Pokud chceme řešit sucho, musíme řádně pečovat o naši krajinu – zaměřit se na půdu, lesy, jejich zdraví a zejména schopnost zadržovat vodu. Naše krajina je do velké míry přetvořena člověkem k jeho užitku, a proto se v této souvislosti musíme věnovat dílčím činnostem, které mají na krajinu zásadní vliv – zemědělství, lesnictví, vodohospodářství a práci s městským prostorem a stavebnictví. Sucho je důsledkem mnoha vzájemně souvisejících faktorů. Řešení spočívá v dlouhodobé strategii, ale také ve změně našeho vztahu ke krajině a ve vyrovnání se s historickou křivdou v podobě kolektivizace hospodářství. Díky přírodním zdrojům naší země jsme v minulosti bohatli a naše společnost se mohla stát jednou z nejvyspělejších a nejmodernějších na světě. Nic ale neroste do nebe a nelze si jen brát, musíme se naučit i vracet. Musíme se naučit šetrně hospodařit a investovat i do opatření, která nepřinášejí rychlý zisk, jako je znovuobnovení remízků, budování mokřadů a tůní nebo výsadba původních dřevin. Musíme krajinu odevzdat našim dětem v dobrém stavu, protože planetu máme jen jednu a nepatří jen jedné generaci. A hlavně musíme investovat do vzdělání a učit naše děti, jak se chovat zodpovědně k tomu všemu, co nás obklopuje. Tak, aby se nám tu dobře žilo.