Jsou mokřady k ničemu?

Zoolog Radek Lučan byl za své úsilí při záchraně mokřadu Žabák u Lysé nad Labem nominován na prestižní cenu Josefa Vavrouška. Dnes je ale mokřad prakticky na suchu. Komu je trnem v oku a proč?

Proč má smysl chránit mokřady? Není to snad jen nehostinná, zbytečná půda a líhniště komárů?

V České republice sice dnes zabírají jen zhruba procento plochy, ale nějakým způsobem je na ně vázána více než třetina všech našich druhů živočichů a rostlin. Mokřady se totiž kdysi vyskytovaly zhruba na třetině plochy našeho území, a většina jich tedy byla člověkem již zničena. Výrazně efektivněji než jakákoli lidská stavba zadržují v krajině vodu a tím, mimo jiné, přispívají k celkovému ochlazování okolního prostředí. Jejich význam tedy během probíhajících změn klimatu ještě doceníme. Měli bychom si jich vážit, jsou tím nejcennějším, co nám z přírodního prostředí zbývá.

Čím je cenný přímo mokřad Žabák?

Mokřad Žabák představuje mozaiku různých typů mokřadních území kolem Doubravského potoka na východním okraji Lysé nad Labem. Na místě byly odpradávna vlhké, byť obhospodařované nivní louky, ale také se zde díky postupnému zazemňování potočního koryta udržovala poměrně vysoká vodní hladina. To umožnilo rozšíření cenných mokřadních společenstev živočichů a rostlin. Přes padesát zdejších druhů je dnes vedeno v červených seznamech ohrožených druhů. V místní intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině jde o velmi cenný ostrůvek, v němž tato společenstva nacházejí jednu z posledních možností, kde přežívat.

Je politický spor o to, zda se jedná o mokřad, či jen dočasnou louži, opodstatněný?

Spor o toto území vznikl primárně v souvislosti se záměrem vybudovat zde komplex takzvaného Světa záchranářů, tedy jakéhosi obrovského dopravního hřiště a cvičiště, které by přírodní hodnotu celého území zcela zlikvidovalo. Prostě by jej zalili betonem a asfaltem. Poté, co se proti tomu zvedla vlna občanského odporu, bylo od tohoto developerského projektu upuštěno. Současné vedení města Lysá nad Labem však nevyužilo přírodního potenciálu místa k jeho dalšímu rozvoji a naopak se soustředilo na jeho co nejefektivnější zlikvidování. Dlouhodobě vysoká hladina vody na území byla skutečně zčásti způsobena neudržovaným potrubím pod mostky Doubravského potoka, ovšem existovala řada řešení, jak potrubí zprůchodnit, a zároveň udržet v území vodu.

Proč myslíte, že představitelům lysecké radnice mokřad tolik vadí?

Vznikla komplexní studie navrhující sadu opatření, která by ještě zvýšila hodnotu tohoto mokřadního území – nejen pro rostliny a zvířata, ale i pro lidi coby místo vycházek i poučení. Iniciovala ji ale nikoli vládnoucí politická reprezentace, nýbrž opozice, což bylo pro vedení radnice v Lysé naprosto nepřípustné. Pod heslem „efektivní správa veřejného majetku“ tak pomocí těžké techniky zvýšila odtok vody z celého území a následně došlo k vysušení téměř celého území. Už tu nehnízdí silně a kriticky ohrožené čejky ani jeřábi nebo bekasiny otavní a zmizely podmínky rozmnožování pro kriticky ohroženého čolka velkého či silně ohroženou ropuchu zelenou a skokana štíhlého.

Kousek od mokřadu si nelze nevšimnout čerstvě vysázeného lesa… To si někdo vykupoval svědomí?

Významná část velmi cenných nivních luk byla v rámci takzvané náhradní výsadby zničena výsadbou tisíců stromů, často i zcela nevhodných druhů. Přitom nivní louka bez stromů má, zejména v Polabí, o několik řádů vyšší biologickou hodnotu než plantáž vysazených stromů. Zároveň platí, že udržovat kosením jednou dvakrát ročně druhově bohatou mokřadní louku je otázka minimální péče. Zato vysazením stromové plantáže jsme o tuto louku navždy přišli, protože náklady na návrat k lučnímu společenstvu jsou obrovské. I tímto skutkem bylo zničeno prostředí velkého množství vzácných živočichů, například hnízdiště čejek chocholatých či kulíků říčních.

Zbývá tedy místním lidem i chráněným živočichům nějaká naděje?

Jádro mokřadu Žabák naštěstí díky dlouhodobě vysoké hladině spodní vody v nivě i za těchto podmínek umožňuje přežívání řady mokřadních druhů živočichů a rostlin a existuje stále šance, že by alespoň část území mohla být v budoucnu obnovena. Příklad by si v Lysé měli vzít z vedlejších Milovic – tamější revitalizované Josefovské tůně jsou dnes mokřadní perlou, kam vodím své studenty z Univerzity Karlovy na exkurze, protože je tam rozhodně co ukazovat. Bohužel to samé už nelze říct o zcela zbytečně zdevastovaném Žabáku.